Kokršpaněl
Historie
Anglický kokršpaněl je plemeno ze skupiny španělů, kteří mají velmi dlouhou historii. Zkameněliny kostí jejich velikosti byly nalezeny již v době 3 000 let př. n. l. Původ tohoto plemene hledejme v Británii.
Původně se španělé považovali za jednotnou skupinu rozlišovanou pouze podle váhy. Větší (nad 25 liber) se nazývali Springing Spaniel, menší (do 25 liber) Cocking Spaniel. Uváděno je též dělení z období kolem roku 1500 na "land´s" (zemní) a "water´s" (vodní).
Prameny k historii názvu kokršpaněl se rozchází. Jeden z nich tvrdí, že slovo kokr je odvozeno z anglického "woodcock", což v překladu znamená sluka, neboť menší ze španělů byl využíván právě pro jejich lov. Další uvádí, že první zmínka o španělech se objevila v "Knize zákonů" welšského krále Hywela Dda, datované k roku 948, kde bylo užito slovo "Colwyn", které bylo později historiky přeloženo jako španěl. Existuje i názor, že původ názvu pochází z keltského slova "span" znamenající králík, k jejichž lovu byli také využíváni.
Španěl se do Anglie dostal zřejmě díky Ceasarovým invazím. Soudí se, že původ jména je odvozen z Hispania (Španělsko), nebo francouzského Chiens de l Espagnol (pes Španělů). Pro jeho pracovitost a oblibu vody se stal vhodným pomocníkem při lovu zvěře. Tak vzniklo dnes už vyhynulé plemeno anglický vodní křepelák. Pes užívaný pro přinášení sestřelené pernaté zvěře z vody.
Zemní španěl byl využíván dále dvěma směry, jako stavěcí pes, který na zvěř jen upozornil a lovci chytli zvěř do sítí nebo pastí a psy, kteří zvěř aktivně vyháněli a zvedali. Během 17. století se s příchodem střelných zbraní role španělů dramaticky mění. Z výbušných a temperamentních lovců se stávají uhlazení, módní lovečtí psi. Velká obliba španělů tak dala vzniknout plemenům anglický setr, špringer španěl, anglický kokršpaněl a sussex španěl, avšak rozdíl v plemenech byl jen ve velikosti psa. Velká štěňata byla špringer španělé a angličtí setři, střední sussex španělé a malá angličtí kokršpanělé.
Do roku 1892 nebylo možné od sebe rozeznat jednotlivá plemena. Štěňata vedená jako angličtí kokršpanělé musela být v dospělosti přeřazena k špringer nebo sussex španělům. Anglický Kennel Club se proto rozhodl ustálit vzhled tohoto plemene. Jako vzor jim posloužil pes Obo (černý pes, narozen v roce 1879, z chovu J. Farowa), který se stal předchůdcem dnešního anglického kokršpaněla a Obo II, který je zřejmě zárověň předchůdcem amerického kokršpaněla. Americká varianta kokra je menší a líbivější, zatímco anglická verze se stále podobá původnímu španělovi.
Španělé se vyskytovali nejvíce v barvě oranžovobílé různých odstínů, ale byli známí i jednobarevní černí a červení.
Rozlišování jednotlivců plemene vycházelo z pravidla, že i exteriérově typický kokr je schopen solidně pracovat, kdežto pouze pracovní jedinec nemusí splňovat požadavky daného plemene na vzhled. V roce 1893 byl kokršpaněl uznán Kennel Clubem za samostatné plemeno. English Spaniel Clubu, založeného v roce 1895, se v roce 1901 povedlo prosadit zrušení pravidla váhy, když za podstatnější než váhu považovali typ. První anglický plemenný standard byl vytvořen v roce 1902, kdy byl založen Cocker Spaniel Club. Tento standard platí teměř beze změn dodnes.
Kolem roku 1933 byly uznány dvě barevné varianty kokra - vícebarevný a jednobarevný.
O historii Českého chovu se můžete dočíst v Ročence anglického kokra 1999.
Dnešní anglický kokršpaněl se pro svůj líbivý vzhled, temperament, citlivost a vždy dobrou náladu stal spíše domácím mazlíčkem a k původnímu účelu je jich využito minimum.
Charakteristika
Kokršpaněl je psem velmi přizpůsobivým. Rád se doma věnuje nicnedělání, ale také miluje výlety a jiné aktivity. Je psem téměř do každé rodiny. Uvítá rodinu sportovní, i rodinu milující pohodlí domova. Rád bude se samotářem, stejně jakou s početnou, třeba i dvougenerační rodinou. Vše si dokáže řádně vychutnat.
Jeho temperament je přiměřený. Není ani lenoch ani nadmíru energický. Přesto jsou momenty, kdy se opravdu umí neuvěřitelně rozdovádět. To se pak jeho temperament projevuje spíše jako divoký, nevázaný a s překypující energií. I když je spíše výjimkou, že nadměrný temperament vyústí až v hysterii, ale každopádně hysterie není vlastnost pro toto plemeno typická a ani žádoucí. Kokršpanělé jsou známí svým téměř neustálým vrtěním ocásku. Nepochybně to souvisí také s jeho radostí ze života.
Feny jsou v podstatě klidnější a učenlivější. Naproti tomu mají větší sklony ke štěkání a více si vynucují mazlení, než-li pohlaví opačné. Ovšem zase psi – samci, jsou většinou více dominantní. A je-li jim zcela ponecháno jejich vlastní rozhodování a určování pravidel, mohou se stát oříškem pro majitele bez zkušeností, který jednoduše nezvládl či zapomněl na jeho výchovu.
Při výchově a případném následujícím výcviku je třeba být přísně laskavý a udržet si autoritu. Kokršpaněl nechce být nikomu otrokem a zůstává v jádru hrdý. Když se rozhodne, že už je toho moc, jednoduše neposlechne. Při dobré výchově a začlenění psa na správný stupínek hierarchie v rodině je vynikajícím rodinným společníkem. Je třeba zdůraznit, že se již v raném štěněčím věku dokáží dívat smutně až úzkostlivě na svého pána vždy, když se po nich chce něco, co oni nechtějí. Nenechejte se ale ošálit. Pes velmi rychle pozná, že „smutné oči“ na páníčka platí a pak si bude moci dovolit vše.
Využití kokršpaněla:
Vodu miluje stejně jako les. Je výborný stopař a slídič. Jeho původním posláním je lov pernaté. Ovšem je loveckým plemenem, které je schopno zastat jak práci slídiče, tak částečně práci barváře a honiče. Je ho tedy možné použít pro všestrannou práci v lese, na poli i ve vodě. Je snaživý, zvláště při práci na stopě zvěře. Má opravdu výborný čich i rychlé, vytrvalé a ochotné vyhledávání. Na škodnou je ostrý, ale ne tolik, jako většina jiných loveckých plemen. Je samostatný, což je typickým rysem většiny loveckých plemen. Používá svůj vlastní rozum. V houštinách mu mohou dělat problémy dlouhé chlupy na uších i jinde na těle. S trendem stále delší srstí po celém těle je použití kokršpaněla v myslivecké praxi poněkud problematičtější.
Hodí se však nejen pro výcvik lovecký, ale dobře si vede i na dráze agility. Někteří jedinci najdou zalíbení ve flyballu, ale i v různém složitějším výcviku poslušnosti. Někteří jedinci se hodí i pro záchranářské práce, stopařskou činnost, ale uplatnění nezřídka najde také v canisterapii. Samozřejmě je také vynikajícím rodinným psem – společníkem. Nutno však podotknout, že jeho lovecký původ a chování může v některých sportech či při výchově rodinného psa činit problémy. Rozhodně neodolá pokušení pustit se za utíkající zvěří nebo po lákavé stopě.
ENGLISH COCKER SPANIEL
ANGLICKÝ KOKRŠPANĚL
ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie
VYUŽITÍ: Slídič
KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 8 retrívři, slídiči, vodní psi
Sekce 2 slídiči.
S pracovní zkouškou.
CELKOVÝ VZHLED: Veselý, robustní, sportovní; dobře vyvážený; Kompaktní; délka měřená od kohoutku k zemi
odpovídá zhruba délce měřené od kohoutku ke kořeni ocasu.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Veselá povaha se projevuje neustálým pohybem (vrtěním) ocasu a typickým
horlivým pohybem zejména při práci na stopě zvěře, zcela beze strachu i v hustém houští. Jemný a přítulný pes, avšak
plný života a překypující energií.
HLAVA
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Dobře vyvinutá, jemně ciselovaná, ani příliš jemná, ani příliš hrubá.
Stop: Stop vyjádřen, nachází se uprostřed mezi špičkou nosu a týlním hrbolem.
OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Dostatečně veliká ke snadnému zachycení i slabé stopy.
Tlama: Kvadratická.
Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají
dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
Líce: Nevystupují.
Oči: Vyplněné, ale ne vypoulené. Tmavě hnědé nebo hnědé, nikdy světlé, ale u játrově hnědých a játrově hnědě
grošovaných a játrově skvrnitých tmavě oříškově hnědé, odpovídající zbarvení srsti; s inteligentním, měkkým
výrazem, a mírným, avšak bdělým, zářivým a veselým pohledem; okraje očních víček těsně přiléhají.
Uši: Zavěšené, nasazené nízko na úrovni očí. Uši jsou jemné, dosahují až ke špičce nosu.
Jsou dobře pokryté dlouhou, hladkou, hedvábnou srstí.
KRK: Přiměřené délky, svalnatý. Elegantně zasazen do správně skloněných plecí. Suchá kůže na hrdle.
TRUP: Silný, kompaktní.
Horní linie: Pevná, rovná, od konce beder se mírně sklánějí ke kořeni ocasu.
Bedra: Krátká, široká.
Hrudník: Dobře vyvinutý, hrudní koš hluboký; vepředu není příliš široký ani příliš úzký. Žebra dobře klenutá.
OCAS: Nasazen poněkud níže než je hřbetní linie. V pohybu se musí živě pohybovat a je
nesen vodorovně, nikdy nesmí být stočen nad hřbetní linii. Obvykle se kupíruje.
Kupírovaný: Nikdy nesmí být natolik krátký, aby nebyl patrný jeho neúnavný, veselý pohyb
při práci, ani tak dlouhý, aby tento pohyb nepříznivě ovlivňoval.
Nekupírovaný: Lehce zahnutý, střední délky, v dobrém poměru s velikostí těla a propůjčuje psovi
celkově vyvážený vzhled; v ideálním případě nedosahuje pod hlezno. U kořene je silný a zužuje se
do jemné špičky; v souladu s celkovým osrstěním je bohatě osrstěn (s praporci). V akci nesen
živě a živě se pohybuje, nesen na úrovni hřbetní linie a ne výš; nikdy není nesen tak nízko, aby působil dojmem bojácnosti.
KONČETINY:
Hrudní končetiny: Končetiny silných kostí, rovné, dostatečně krátké, aby dokázaly využít koncentrované síly.
Nejsou příliš krátké, aby omezovaly enormní horlivost, která se očekává od tohoto vynikajícího loveckého psa.
Plece: Šikmo uložené a suché.
Pánevní končetiny: Široké, záď je dobře zaoblená a velmi svalnatá. Končetiny silné kostry.
Kolena: Dobře zaúhlená.
Nárty: Pod hleznem krátké, umožňující silný posuv.
Tlapy: Pevné, se silnými nášlapnými polštářky, kočičí.
Chody / Pohyb: Bezvadná akce končetin, se silným impulsem zezadu, prostorný.
OSRSTĚNÍ
Srst: Hladká, hedvábné textury, nikdy drátovitá ani vlnitá, ne příliš bohaté, nikdy kudrnatá.
Hrudní končetiny, trup a pánevní končetiny nad hlezny pokryté delší srstí (s praporci).
Barva: Různé barvy. U jednobarevných jedinců není povolena bílá s výjimkou znaku na hrudi. Názorné ukázky barevných variant naleznete zde
VELIKOST A HMOTNOST:
Výška přibližně: Psi 39 - 41 cm (15 1/2 - 16");
Feny 38 - 39 cm (15 - 15 1/2")
Hmotnost přibližně 12,5 - 14,5 kg (28 - 32 lbs).
VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru
k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Poznámka: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
Tento pozměněný standard plemene vstupuje v účinnost od dubna 2004.
